BUKOFACIÁLNÍ REEDUKACE
Bukofaciální reedukace je terapie, která pomocí speciálních metod napravuje poruchy tonu a citlivosti
v bukofaciální krajině. Tyto poruchy provázejí problémy s příjmem potravy a sliněním a jsou častým přidruženým
problémem u dětí s dětskou mozkovou obrnou (dále jen DMO). Kvalitní bukofaciální reedukace v rámci Bobath konceptu
vyžaduje těsnou spolupráci dětské sestry, logopeda a fyzioterapeuta.
Abychom zajistili kvalitní příjem potravy, je nutné důkladné vyšetření mluvidel, zajištění správné postury
a použití vhodných kompenzačních pomůcek.
Při vyšetření, které v našem zařízení provádí dětská sestra, se zaměřujeme na zjištění mobility dítěte,
nezávislosti sedu, stoje, asymetrii dítěte. Sledujeme stupeň komunikačních dovedností, přítomnost orálních reflexů, citlivost
v dutině ústní a jejím okolí. Všímáme si také pohybů tváří, rtů, jazyka a čelisti, kvality tonu a přítomnosti
salivace.
Každá zjištěná patologie bukofaciální krajiny vyžaduje správné terapeutické postupy,
těsnou spolupráci s logopedem a rodiči handicapovaného dítěte.
U našich pacientů se často setkáváme s poruchou citlivosti v dutině ústní a jejím okolí.
Hypersenzitivita (zvýšená citlivost) se projevuje obtížemi s jídlem a pitím, dítě odmítá hrubší struktury potravy,
má větší dávivý reflex (již při zrakovém, čichovém a sluchovém podnětu).
Projevuje se také dlouhodobým přetrváváním orálních reflexů (zejména hledacího, sacího a kousacího)
a také přecitlivělostí na každý dotek na ústa i v dutině ústní.
Hyposenzitivita (snížená citlivost) se projevuje obtížemi s jídlem a pitím, dítě si nedosta-tečně uvědomuje potravu
v ústech. To může vést k aspiraci, dlouhodobému ponechávání po-travy v ústech s častými potížemi s polykáním,
nedostatečností orálních reflexů. Obtížně je vyvolatelný dávivý reflex, což má za následek časté zakašlávání.
Dítě s hyposenzitivitou si vkládá hluboko do úst různorodé předměty (tvrdé, hranaté, špičaté).
- Terapie hypersenzitivity - taktilní stimulace kořenů dlaní a obličeje. Začínáme tím, co je pro dítě nejpříjemnější, a to jsou ruce rodičů. Postupně přecházíme na materiály drsnější-ho povrchu, např. plyš, kožešina, samet, froté, koberec, kartáčky, studené povrchy a na závěr volíme předměty tvrdé, hranaté a špičaté. Provádíme inhibici poruch citlivosti gu-movými kartáčky.
- Terapie hyposenzitivity - nabízíme potraviny odlišných teplot a chutí, vkládáme pevné předměty různých tvarů a velikostí do dutiny ústní, inhibujeme hyposenzitivitu gumovými kartáčky.
Dalším problémem v bukofaciální krajině jsou poruchy tonu orofaciálního svalstva.
K jejich nápravě používáme speciální teraputické postupy - techniky inhibiční, stimulační i facilitační.
U dětí s DMO se setkáváme často se zvýšenou salivací.
- Terapie salivace - modifikace chování, s cílem podnítit u dítěte uvědomování si vlastního toku slin a usnadnit jeho polykání. Provádíme masáže dásní a tzv.Roodovu terapii.
Všechny zmíněné terapeutické postupy je nutné provádět pravidelně, před každým jídlem.
Pokud provádíme terapii v dutině ústní, nesmí být porušena sliznice (afty apod.).
Po terapii v bukofaciální oblasti přistupujeme ke krmení dětí. Základem kvalitního příjmu potravy je správná poloha
dítěte i sestry, výběr vhodných kompenzačních pomůcek pro krmení a správný postup krmení.
Důraz klademe také na příjemnou atmosféru. Nikdy na dítě nespěcháme, nenutíme ho do jídla a vyčkáváme na polknutí
sousta. Rozvíjíme také samostatnost dítěte při jídle.
Poloha dítěte při krmení
Pro zajištění správné postury dítěte s DMO používáme vhodné kompenzační pomůcky (Aris židle, Tobi sedačky,
individuální ortézy pro sed, vertikalizační stojany apod.). Zde je velmi důležitá spolupráce s fyzioterapeuty.
Musíme dbát na stabilitu trupu, pánve, dolních končetin - nohy v pevné kotníkové obuvi se opírají o podložku,
oporu horních končetin - ruce se opírají otevřenými dlaněmi o podložku. Dbáme na dobrou kontrolu hlavy pacienta,
aby nebyla hlava v extenzi (záklonu) pro nebezpeční vniku aspirace, ani ve flexi (předklonu), při níž se zvýrazňuje
zakousávání se do lžičky, skleničky apod.
Poloha terapeuta při krmení
Nejen správná poloha dítěte je důležitá pro klidný a kvalitní příjem potravy,
ale i vhodná poloha terapeuta, který krmí. V našem zařízení využíváme nejčastěji polohy sedu,
kdy terapeut sedí čelem k dítěti. Má-li dítě špatnou kontrolu hlavy, fixuje terapeut hlavu dítěte
shora na jejím temeni svou rukou, aby zabránil možné aspiraci. Děti se závažnějším handicapem
je možné krmit také v poloze z boku.
Pomůcky pro krmení
Používání nevhodných pomůcek při krmení může vést ke vzniku poruch citlivosti v dutině ústní a jejím okolí.
Proto dbáme na to, aby lžíce nebyla větší, než je úhel dolní čelisti, aby nebyla ani hluboká ani ostrá. Dětem
s přetrvávajícím kousacím reflexem doporučujeme použití umělohmotných lžic a kelímků.
S nácvikem pití začínáme u handicapovaných dětí okolo jednoho roku za pomoci měkkého kelímku, který je dobře
tvarovatelný na rty dítěte. Později volíme hrníček většího průměru, který zajistí dostatek prostoru pro nos dítěte
a tím nedochází k záklonu hlavy a nebezpečí vzniku aspirací.
Jelikož krmení těchto dětí bývá často zdlouhavé, používáme ohřevné talíře, které udrží potravu déle teplou.
U dětí, které se snaží zapojovat do procesu krmení, používáme kloubové lžíce a protiskluzové podložky.
Postup krmení
Většina dětí s DMO má problémy se žvýkáním, proto dbáme na laterální ukládání tuhé potravy.
Tím stimulujeme laterální pohyby jazyka i čelisti.
Při krmení lžící vedeme lžičku k ústům dítěte rovně zepředu, zatlačíme na špičce jazyka a počkáme na uzávěr rtů
i čelisti. Pak lžíci rovně vytáhneme z úst ven. Nikdy lžící neotíráme o horní ret nebo zuby dítěte!
Má-li dítě problémy s nedostatečným retním uzávěrem a část potravy mu ze lžíce vytéká z úst ven na bradu, nikdy
jídlo neotíráme lžící ani nevytíráme do bryndáku, pouze lehce vysušujeme.