CANISTERAPIE
Slovo canisterapie se objevuje v současné době stále častěji a ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa.
Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí nebo jako součást komplexní terapie v geriatrii apod.
Cíle canisterapie výstižně popisuje kolektiv autorů ve své publikaci "Povídání o canisterapii", kterou vydalo Sdružení pro pomoc zdravotně postiženým "PIAFA" ve Vyškově. Jedná se o rozvoj citových, rozumových a pohybových schopností klienta.
Jak canisterapie pomáhá
Canisterapeuti jsou dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými psy navštěvují různá sociální zařízení, kde se nacházejí děti nebo dospělí, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní. Kontaktem se psy dochází většinou u těchto lidí k velké změně. Například v dětských domovech jsou děti, které se špatně vyrovnávají s životem bez rodičů. Psa berou jako kamaráda, který je má rád takové jaké jsou, můžou si s ním hrát a mazlit se s ním. Pomáhají s péčí o pejska a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení sebevědomí, protože jejich osobnost je v této činnosti důležitá. Canisterapeuti připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se k nim chovat. V dnešním světě plném počítačových her a Internetu je důležitý vztah ke zvířatům a přírodě vůbec nejen u dětí z dětského domova, ale u všech dětí pro jejich zdravý vývoj. V domovech důchodců návštěvy psů působí jako příjemné zpestření stereotypního dne, staří lidé vzpomínají na své psy a i ti, kteří nechtějí obyčejně komunikovat, vyprávějí příběhy ze svého života, když ještě měli svého čtyřnohého přítele. Tito lidé se potřebují na něco těšit a návštěvy psů jsou pro ně příjemným rozptýlením. Mnozí totiž, i když to zní krutě, zde čekají jen na svou smrt a proto canisterapie má i zde velký význam. Poněkud odlišná terapie je v různých ústavech pro mentálně nebo tělesně postižené. Zde pes tvoří i součást jakési rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Je těžké přimět postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou, ale stejné dítě bez pobízení hází psu míček a natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se s ním mazlí. Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáží za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Velmi významnou a úspěšnou metodou je v těchto případech polohování.
Canisterapie probíhá tedy pod vedením canisterapeuta ve spolupráci se zaměstnanci zařízení. Může být skupinová nebo individuální podle potřeby. V obou případech probíhá vždy pod dohledem canisterapeuta a s jeho pomocí. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů! Když pomineme to, že pes by neměl setrvávat v zařízení až do úplného vyčerpání (i pro psa je terapie náročná a to zvláště při práci s tělesně nebo mentálně postiženými dětmi), tak mu nesmí být po celou dobu terapie záměrně ubližováno. Je tedy povinností canisterapeuta, aby děti usměrňoval. Pokud jsou tyto pravidla dodržována, psi navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi a dospělými, aby si pohráli a pomazlili se.
Cíle canisterapie
Rozvoj citových schopností
1) hlazení psa, mazlení se s ním, tj.
uspokojování potřeby něžnosti 1) povídání klienta s terapeutem, při
němž zjišťuje, že i pes může být smutný, veselý, nemocný a pokud se o něj bude
dobře starat a bude ho mít rád, bude mu pes dobrým
kamarádem 2) terapeut se snaží navázat
komunikaci klienta se psem, aby snížil jeho nesmělost a uzavřenost a podpořil
spontánnost projevu ve vztahu k jiným osobám 3) v případě použití malého psa se
rozvíjí u zejména u dítěte ochranitelské a pečovatelské postoje, použije-li se
velký pes, dítě získá pocit bezpečí 4) při poznávání nových věcí ve
společnosti zvířete, dochází k odbourávání neopodstatněného strachu a odvedení
pozornosti od vlastních potíží klienta 5) při použití skupinové terapie má
klient ve „svém“ psovi spojence pro zvládnutí komunikace a chování v
kolektivu
Rozvoj rozumových
schopností 1) dítě získává zájem o určité
aktivity prostřednictvím cílené hry a plněním úkolů, čímž se zvyšuje doba
soustředění na danou činnost 2) pozorování chování psa a jeho
stavby těla se rozvíjí u dítěte pozorovací schopnosti i správné návyky chování
ke zvířatům i lidem 3) prostřednictvím různých pomůcek a
zadáváním úkolů klienta psovi se zlepšují komunikační dovednosti, rozšiřuje se
slovní zásoba a vyjadřovací schopnosti 4) krmení psa či jiné situace, kdy je
potřeba psa nevyrušovat, se využívají k nácviku sebeovládání
5) pro autisty je srozumitelný
kontakt se zvířetem, které komunikuje jednoduše a jednoznačně a proto zde pes
plní roli prostředníka v komunikaci s lidmi
Rozvoj pohybových
schopností 1) formou různých společných her se
zvyšuje u klientů motivace k pohybu i jejich pohybové schopnosti, rozvíjí se
hrubá i jemná motorika, ve společnosti psa se klienti učí vhodně
relaxovat |