MAGNETOTERAPIE
MOŽNOSTI PULZNÍHO MAGNETICKÉHO POLE V DĚTSKÉ NEUROLOGII
ÚVOD
Zánětlivě degenerativní onemocnění CNS a to je ve většině případů jak mozek, tak mícha, představuje rozsáhlou skupinu chorob s různými klinickými projevy. Přes veškeré pokroky medicíny v posledních letech však etiologie těchto onemocnění zůstává neobjasněna a klinické rozvahy jsou závislé především na vlastní a literární empirii, jelikož do té doby nebylo možno výše jmenovaná onemocnění ovlivnit. Rozhodně se nemůžeme spokojit pouze se stanovením diagnózy a omezit jen na léčbu symptomatickou. U onemocnění CNS se ukazuje pulzní magn. pole (dále jen PMP) s dlouhodobým, někdy až překvapujícím kladným výsledkem tam, kde dosud ostatní léčebné metody selhaly. Zaměřili jsme se na dvě nejčastěji se vyskytující onemocnění CNS a to spinální amyotrofii typu M. WERDNIG-HOFFMAN a DMO. První choroba je charakterizována progresivní svalovou atrofií na podkladě méněcennosti či úplného zániku buněk předních rohů míšních. U tzv. časného typu je život dítěte ukončen do 3 let a první projevy choroby jsou patrny již bezprostředně po narození. U pozdějšího typu, který je častější, se první příznaky objevují kolem prvního roku a terminální stadium je úplná ztráta hybnosti.
Do diagnózy DMO se zahrnuje široká paleta onemocnění mozku, ať vrozených či získaných. Podrobnosti klinického, či pathol. anatomického obrazu není úkolem tohoto sdělení. I když klinických forem DMO dle každé neurologické učebnice je celá řada, pro léčení PMP jsou nejvhodnější stavy hypo-až atonické, event. na druhou stranu stavy charakterizované rigiditou. U této druhé skupiny však část dětí trpí také příznaky bulbárními a jsou většinou slabomyslné.
METODIKA
K léčení byl použit přístroj MTU 500 H, který generuje pravoúhlé impulsy různé šíře (dle nastavení) a to v podobě jak jednotlivých pulzů (SP-Single Pulse), tak v podobě pulzových salv(PBs-Puls Bursts). U tohoto přístroje lze měnit též indukci(sílu)magnetického pole a čas od minuty až 10 hod.
Náš první pacient byl jednoroční chlapec, který byl odeslán na dětské odd. se stanovenou diagnózou z kliniky a to M. Werdnig-Hoffman již ve značně pokročilém stadiu choroby . Při držení dítěte v náručí matkou hlavička visela bezvládně dolů a byly postiženy též horní i dolní končetiny. Celkově byl apatický, ospalý a začaly se objevovat dýchací obtíže. Pacient byl vsunut do solenoidu (válce) o průměru 30cm a pod hlavičku podložen deskový kulatý aplikátor. Na oblast hlavy byly použity 10ms široké pravoúhlé unipolární impulzy fr. 14 Hz a o indukci magn. pole 2mT, na celotělový aplikátor indikovány pulzové salvy 20x10ms široké s časovými mezerami mezi salvami 200ms. Indukce magn. pole v solenoidu byla 8mT. Aplikace PMP byla prováděna denně 30 min. při současné intenzivní rehabilitaci. Později se nám osvědčila aplikace 2x denně 30 min., včetně sobot a nedělí. Již po 4 "sezeních" matka spontánně udává, že děcko"ožilo" a začíná si všímat okolí. Po 14ti dnech pohybuje chlapec rukama, po 6ti týdnech přitahuje vleže nožičky. První terapeutická kůra trvala 6 týdnů. Poté měsíc přestávka a léčebný proces byl opakován. Intenzivní rehabilitace současně pokračovala. Pacient se vrací po měsíci ve stacionárním stavu, jako při propuštění. Ke zhoršení rozhodně nedošlo. Léčebný proces pomocí PMP a rehabilitace se opakuje 4x do roka. Po jeho skončení samostatně sedí v kočárku bez opory.
DISKUZE
Pulzní magn. pole by mělo mít své pevné místo v dlouhé řadě fyzikálních terapeutických metod. Účinek proměnných magnetických polí je spjat se vznikem indukovaných elektrických proudů, které by měly ovlivňovat kinetiku chemických reakcí. Experimentálně i klinicky se stále prokazuje, že změny biotropních parametrů magn. polí sdělují vysokou specificitu v biologické odpovědi na měnící se magn. pole právě tak, jako měnící se struktura molekuly léku bude mít za následek zcela odlišný farmakologický účinek. Při používání PMP na živou tkáň se uplatňují jevy popsané MAXWELLovými rovnicemi, které způsobují pronikavé efekty na expomovaných tkáních, v mezibuněčném prostoru i na buněčných membránách. Jelikož biologické tkáně jsou svoji strukturou nehomogenní, obsahují ionty, dipóly a elektricky vodivé dráhy, všechny tyto složky budou v arteficielním magnetickém poli ovlivňovány. Kromě lokálního působení na tkáň nutno počítat s aktivací celé řady systémů, jako např. imunitního či nervového(i vegetativního). Hlavní účinek PMP se uplatňuje převážně v oblasti analgetické a vasodilatační. Dochází-li k rezonanci mezi funkcí bioproudů a vlastními ponderomotorickými kmity vláken, zareaguje systém i na velmi slabé změny magnetického pole. Rovněž je prokázán nesporný účinek protizánětlivý a to nejen u zánětů bakterielních, ale i u imunoalergických.
Podrobný popis vlivu PMP na živou tkáň bude součástí brožury, kterou autor připravuje do tisku. I když přesný mechanizmus účinku u některých chorob, zvláště postihující CNS je neznám, nic nám nebrání v aplikaci PMP na mozkovou tkáň. Vždyť literární práce BLACKMANA, BENANYHO, RABINOWITZE, HOUSE a JONESE upozorňují na to, že expozice na mozkovou tkáň u pokusných zvířat řadou impulzů různých intenzit a frekvencí by mohl ovlivňovat efflux Ca iontů z mozkových buněk, což má za následek změny nejen v samotné míše, ale i v periferních nervech. Také ten fakt, že do oblasti aplikace PMP je zavzata i mícha, může to mít za následek vzestup neuronálních proteinů a tím snad možnost ovlivnění změn v centrálním nebo periferním axoplasmatickém proudu.
Tyto práce byly pro nás základem pro využití PMP v dětské neurologii. Také v závěrech klinicky kontrolovaných pokusů, který jsme prováděli v letech 1989-1991 na dětské klinice v Praze s PMP u dětských mozkových obrn se doslova praví “... u dětí s DMO dochází ke zlepšení biorytmů bdění a spánku, dále má magnetoterapie nesporný efekt na náladu dítěte. Výrazné bylo i zlepšení psychomotorického vývoje.”
ZÁVĚR
Nutno zdůraznit, že magnetoterapie není monoterapií, musí se intenzivně rehabilitovat, avšak v řadě případů budeme překvapeni tam, kde jsme výsledek nečekali tak brzy. Čím je pacient mladší a čím dříve se dostaví k léčení, tím větší je zde naděje na zlepšení jeho zdravotního stavu. Z těchto poznatků je zřejmé, že používání PMP v klinické medicíně má před sebou ještě řadu nemalých úkolů a v těchto popisovaných indikacích nám přinese ještě nemalá překvapení. Indikace, ve kterých se dosud PMP používá se ještě rozšíří i na ty chorobné stavy, kde dosud běžná terapie selhala a kde PMP-i když nebudeme vědět jakým mechanizmem, bude mít kladný vliv na celou řadu ostatních onemocnění. Tato terapie nemá více rizikových faktorů než např. chemoterapie nebo ostatní terapeutické nebo diagnostické metody. Ukazuje se, že to je metoda nesporně perspektivní, která rozhodně v těchto indikacích neřekla své poslední slovo.
Literatura u autora.
Autor:
Prim.MUDr.Jiří Chvojka,CSc
nemocnice
289 03 Městec Králové