Naše vánoce
Dobrý den.
Tak konečně zase píšu. :) To byla doba, že? No, snažím se, ale je toho tolik. Když jsem si dneska pročítala stránky, tak jsem si všimla, jak často a kolik jsem toho psala v počátcích a kolik toho vlastně píšu poslední dobou nebo spíš poslední rok. Je toho tolik, co jsem vám ani nestihla sdělit. Teď už se budu snažit psát častěji. To čestně slibuji. :)
Taky jsem si uvědomila, jak dlouho už vlastně tyto stránky máme, a jak dlouho se snažím vám dát na naše stránky co nejvíce o dětské mozkové obrně. Doufám, že do budoucna u nás najdete mnoho užitečných a cenných infomací, které vám pomohou na vaší cestě a nebo třeba jen pomohou pochopit život a problémy nejen dětí s dětskou mozkovou obrnou.
Tak a teď zase k nám. Naposledy jsem psala 1.12.2008, tak se pokusím vzpomenout alespoň na podstatné věci.
3.12.2008 jsme byli objednáni k návštěvě nového logopeda v Hradci Králové, který se už specializuje na děti, které mají sluchové postižení. Bohužel to nedopadlo, protože jsem ještě neměli opravené auto. 9.12.2008 se nám ho konečně podařilo opravit. Částku, kterou jsme za to museli dát bych raději ani nezmiňovala.
Potom už přišly vánoce. Na štědrý den jsme byli na hřbitovech zapálit svíčky a vzpomenout na ty, kteří už taky mezi námi nejsou.
Ozdobený stromeček a bramborový salát jsme měli připravený už z předchozího dne. Tak jsme měli štědrý den trochu volnější a mohli jsme si v klidu všechno užít.
Večer jsme se už vrhli na večeři. Pokusila jsem se Patričkovi dát bramborovou kaši s rybičkou, ale po marných pokusech jsem to nakonec vzdala a musela mu dát jídlo kupované v přesnídávce. Je to s ním děs, protože jídlo, které doma uvařím jíst nebude a nebude. :(
Potom se už dostalo na dárky pod vánočním stromkem. Patriček si všimnul jediného dáreku, který nebyl zabalený. Bylo to pianko. To byla chyba, protože tím potom celé rozbalování skončilo. Patriček byl zabavenej a nic jiného už nechtěl, ale to štěstí, které bylo vidět v jeho očičkách stálo za všechno. Takovou radost ještě z ničeho neměl nebo to aspoň nedal tak najevo.
Nikolka ten byl naštěstí vděčnej za všechno. Je ještě malej, tak mu to bylo jedno. :)
Po 3 hodinách už kluci padli za vlast. Vánoce u nás byly tedy veselé.
Pár dnů po vánocích na nás padla nemoc. Patriček dostal teploty okolo 39 stupňů, ale naštěstí po podání čípků se z toho do druhého dne dostal a zbyl mu už jen kašel. Zbytek roku jsem už prožili v klidu.
Pak přišel Silvestr. Patriček jakoby to tušil, nespal a nespal. Prostě čekal na ohňostroj. Nikolka usnul 3 minuty před půlnocí. Stihla jsem akorát Patrička pořádně zabalit do deky a už jsme letěli ven. Patriček koukal na ohňostroj. Očka mu u toho zářily a když ohňostroj na chvilku ustal, ta povídal: " eště " :). Spinkat šel plný dojmů a nových zážitků.
Náhledy fotografií ze složky Vánoce 2008