Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po dlouhé době zase na neurologii

2. 3. 2009

Dobrý večer.

 

Předem bych chtěla moc poděkovat Evičce, která mě upozornila, že čeká na zprávu, jak jsme dopadli na neurologii.  Přiznám se, že jinak bych na to úplně zapomněla.

 

Začnu tak nějak po pořádku. Už na plno trénujeme s naslouchátky. Obě má Patriček značně podhodnocené. Jsou nastavené zatím pouze na 40dB. Až si zvykne, tak se budou zvyšovat. Snáší je až překvapivě, velmi dobře. Levé naslouchátko si nesundává, protože postiženou ručkou mu to jde podstatně hůř. U pravého už je to horší. Přišly i nehody, kdy jsem musela naslouchátko hledat, ale snad to brzy nějak vyřešíme. Po prvním nandání naslouchátek se začal zvláště usmívat. Tak nějak jinak. Jako by chtěl provést nějakou lumpárnu. Nemůžu, ale zatím posoudit nějaké výrazné změny. Slyšení mi přijde stejné. No, ale co bych mohla chtít od dítěte které takovou dobu neslyšelo. Bude to chtít hodně času a snad nějaké zlepšení přijde. Nejspíš až to budeme čekat nejméněne.

 

Pak přišel trošku šok. Volala jsem si do lázní, abych zjistila přibližný termín nástupu. Chtěla jsem jet s klukama v dubnu, kdy už v lázních nebudou tolik řádit nemoci. Nakonec, ale pojedeme v druhé polovině března. Duben mají v lázních plný.
    Teď trávím většinu času sepisováním věcí, které musíme vzít do lázní. Pak máme ještě jeden seznam. Ten obsahuje věci, které nemáme a je nutné je koupit. No, ten taky není zrovna krátký. Doufala jsem, že se od dubna nebudou platit za děti poplatky. Místo toho se neplatí pouze u lékařů. To je podle mě na dvě věci. Takže připravit hlavně peníze a ještě nakoupit hromadu jídla. :( Patriček z jídla, které mu bylo v lázních podávané snědl tak akorát přesnídávky, banány a jogurty. Není to vina lázní, protože ty vaří opravdu dobře, ale Patriček i když jídlo rozmixuji, tak se prostě dáví. Snad to tentokrát bude o něco lepší.

 

V pátek jsme potom byli u pana doktora Severy. Ráno v 8 hodin jsme se vydali na cestu. Po téměř 3 hodinách jsme dorazili před ordinaci. Čekání bylo tentokrát přijatelné a brzy jsme byli na řadě. Příjemné jednání už u pana doktora bereme jako samozřejmost a jsem za to ráda. Po dlouhé cestě to dodá další enegii. Patriček ze začátku trošku pobrekával a obávala jsem se, že dostane záchvat breku jako na foniatrii, ale naštěstí když jsme se usadili, tak se uklidnil a rozhlížel se kolem. Povídala jsme si co a jak je u nás nového. Jaké jsou u Patrička změny. Co pozorujeme po operaci a jak to hodnotíme. Celkově se Patriček od poslední návštěvy zlepšil. Je vzpřímenější a při stoji je úplně rovně. Nikde se nekulatí. Levá ručka byla otevřená. Jen ty naše chodidla. Pro zatím je budeme řešit speciální obuví a nebo ortopedickou vložkou. To budeme ještě konzultovat s ortopedem, který nám snad dá nějaké doporučení na koho se obrátit. Po 8. roce by se to eventuálně řešilo operativně - modelací chodidel. Mentálně je na tom Patriček od poslední návštěvy v podstatě stejně. Sice je ukecanej, ale co říká nedává moc smysl. Spíš si to říká pro sebe. Na závěr jsme ještě nechali dát před lázněmi botulotoxin do adduktorů a levé ručičky. V lázních se nám díky tomu bude lépe cvičit a lépe to celkově zužitkujeme. Na další kontrolu jedeme v červnu. Zprávu si můžete přečíst ZDE.

 

Všem přeji pěkný přelom týdne.